Svátky jara, jak se také někdy Velikonocům říká, už klepou na dveře a k tomuto pohyblivému svátku neodmyslitelně patří zdobení vajíček, pletení pomlázky, pečení velikonočního beránka a řehtačky. Kde se ale vzaly a jaké mají tyto tradiční atributy Velikonoc význam?
Vejce, už ze samotné podstaty, je symbolem plodnosti. Odpradávna je spojováno s úrodou, životem, narozením, návratem jara, ale také se sluncem a bezpečím. Ke vzniku tradice pojídání vajec na Velikonoce přispěl pravděpodobně konec půstu, během něhož byla konzumace vajec zakázána.
Ani původ tradice zdobení vajíček, tvorba velikonočních kraslic, není zcela jistý, často se však v této souvislosti uvádí pověst z oblasti Hradce Králové o Ježíši a Svatém Petrovi, kteří při svém putování po světě došli jednoho večera ke statku, kde požádali hospodyni o nocleh. Ta je k ránu pohostila v popelu pečeným vejcem a když Svatý Petr a Ježíš dojedli, poděkovali a odešli, chtěla hospodyně smést skořápky ze stolu, skořápky se však mezitím proměnily ve zlato.
Beránek je tradičním křesťanským symbolem Božího beránka, neboli Ježíše Krista. Jako obřadní pokrm je beránek znám již od středověku, přestože se dnes již neví, zda se jednalo o pokrm z masa nebo o velikonočního beránka připravovaného tak, jak jej známe dnes, lze usuzovat, že šlo spíše o toho bezmasého, pečeného z těsta a to jak ze slaného, tak ze sladkého.
Maso se totiž smělo jíst teprve po svěcení pokrmů a to připadá až na Boží hod velikonoční, tedy na velikonoční neděli. Jeden ze staročeských receptů uvádí mezi surovinami rýži, mandle, rýžovou mouku a mandlový olej.
Pomlázka je jedním z předních atributů velikonočních svátků, první zmínky o pomlázce pocházejí dokonce už ze 14. století. Šlehání děvčat pomlázkou symbolizuje předávání mladosti, svěžesti, zdraví a ohebnosti mladého proutku. Nejčastěji se plete z proutků vrbových a aby se nelámaly, namáčejí se proutky den před pletením do vlažné vody.
Málo se ví, že pomlázkou se dříve nešlehala pouze děvčata. Hospodář vyšlehal čeládku, zašel do chléva vyšlehat krávu i do sadu, kde švihal ovocné stromy, to vše, aby zajistil hojnost a udržel na svém hospodářství mladost a zdraví.
Rámusem dřevěných řehtaček, nebo také trakařů či klapaček, se tradičně svolává k bohoslužbám od Zeleného čtvrtka, kdy zvony umlkají, neboť symbolicky odlétají k posvěcení do Říma. Znovu se pak rozeznívají až na Bílou sobotu.
Diskuze k článku (0)
